BOHATSTVÍ STARÝCH STROMŮ
Ve dřevě starých stromů je zapsáno více, než kdy zachytily staré pověsti.
Stromy rostou na Zemi už více jak 300 miliónů let a po dlouhá tisíciletí byly a jsou svědky lidské historie. Nejstarší borovice osinaté a sekvoje pamatují 5000 let. Tajemství stromů jsou vepsána v jejich letokruzích, ze kterých můžeme číst jak ze starých svitků. Stromy jsou odpradávna symbolem života a jsou dokladem neustálého koloběhu přírodních dějů. Stromy byly odjakživa obdivovány mnohými kulturami pro svou mimořádnou životní sílu, odolnost, dlouhověkost a stálost. Mnohé národy a náboženství je uctívaly a byly pro ně posvátné. Zejména ty stromy, které rostly v okolí lidských příbytků, často pak ovocné, které dávaly lidem úrodu, byly jako členové rodiny. Se stromy se rozmlouvalo, byly součástí lidských obyčejů, vznikaly o nich báje a pověsti. Mnohé obce, města i některé státy si do svého znaku symbolicky vybraly strom. Stromy se sázely na počest významných událostí, označovala se jimi výjimečná místa, lidé je sázeli na rozcestích, u pramenů i na hraničních územích, u Božích muk, křížů, kapliček a památných kamenů. Vážili si jich jako starých moudrých lidi, pamětníků dávných událostí, pro jejich sílu, velikost a krásu.
Stromy jsou podivuhodné výtvory přírody, které spolu s člověkem žily odjakživa. Zasluhují nejen obdiv a úctu, ale také naší účinnou ochranu a péči. Stromy jsou živým svorníkem času od minulosti k budoucnosti lidstva, živým dědictvím, které odevzdávají generace generacím.
KRAJINA KOLEM NÁS
O tom, na jaké úrovni se nachází naše země, nerozhoduje pouze stupeň technologického vývoje a hrubý domácí produkt, ale také úroveň naší kultury. Pojem kultura zahrnuje umění, ale i vědu, vzdělání a náš přístup k okolnímu prostředí a lidem. O tom, na jaké kulturní úrovni je naše země, rozhoduje i vzhled krajiny, který neustále ovlivňujeme. Jaké objekty, stavby, dominanty jsou součástí naší krajiny, taková je estetická hodnota a kulturnost naší země. Nejhezčí je taková krajina, kde spolu v souladu mohou žít příroda i člověk a tou je právě kulturní krajina.
Dominantu v krajině tvoří budova, kostel, stožár, zřícenina hradu, ale stejně tak i les, remízek, alej, sad či osamělý strom. Tyto významně krajinotvorné prvky krajinu člení, krášlí a poskytují orientační body v přírodě. Pro české země byly již od středověku určitými typickými prvky krajiny stromořadí podél cest. S touto činností započal Karel IV., který nařídil výsadbu ovocných stromů podél královských cest. Pokračovatelkou této činnosti byla Marie Terezie, která nechala sázet stromy podél všech cest. O důležitosti stromů v krajině byl přesvědčen i T. G. Masaryk. Již koncem 19. století upozornil na to, že za rozkvět průmyslové výroby platíme masivním odlesňováním české krajiny a prohlásil: „Brzy kultura měřiti se bude opětným zalesněním.“
ZELEŇ A ZDRAVÍ
Stromy byly pro člověka odedávna důležité, jejich dřevo sloužilo ke stavbě obydlí, k otopu a výrobě předmětů. Plody stromů zaháněly hlad. Stromy poskytovaly stín i přístřešek před deštěm.
I dnes přes velký technologický pokrok zjišťujeme, že stromy jsou pro náš život nezbytné a nemůžeme je ničím nahradit. Strom sám o sobě je úžasnou továrnou, která dokáže přeměnit látky pro člověka škodlivé na látky blahodárné. Stromy nám zdarma vyrábějí kyslík z oxidu uhličitého, díky neustálému odpařování vody z listů zvlhčují okolní vzduch, aby se nám lépe dýchalo. Stromy tlumí hluk a zachycují prachové částice. Jeden buk, starý 80 let s dostatečně velkou korunou, ročně odebere více jak půl tuny prachových částic z ovzduší.
Příroda je pro člověka místem odpočinku, uklidnění, ale i inspirace. Zelený strom ovlivňuje člověka i podvědomě: zelená evokuje radost ze života. Rašící zelený výhonek je po tisíce let symbolem radosti z počínajícího jara a konce zimy. V lese jsou barvy bohatší o vlnové délky zelené a žluté, které uklidňují nervovou soustavu; naopak pohlcovány spektra červené, která dráždí, jsou zde pohlcovány. Většina lázní a ozdravných komplexů se staví v zeleni, obklopena lesy, protože souvislost mezi zdravím člověka a stromy prokazatelně existuje.
MÍSTO, KDE ŽIJEME, BYDLÍME A PRACUJEME
Vědecky prokázaný fakt – městská zeleň se výrazně podílí na pracovní výkonnosti a duševním i tělesném zdraví.
Přírodní prvky v našich městech a obcích nemají jen okrasnou funkci, ale mají významný vliv i na naše duševní zdraví a pohodu. Přírodní zeleň nutně potřebujeme k našemu životu.
Město přináší svým obyvatelům řadu výhod pro život, ale současně na ně klade vysoké nároky. Život ve městě znamená neustálé podněty, dynamiku, napětí. Některá současná architektonická, urbanistická a technická řešení vedou k řadě problémů v oblasti chování člověka a jeho duševního zdraví. A tak se stává důležitou otázka vhodného uspořádání okolního prostředí a jeho působení na člověka. Výzkumy potvrdily, že městská zeleň nemá jen estetickou funkci, ale výrazně se podílí na pracovní výkonnosti, duševním i tělesném zdraví a rovněž v nemalé míře ovlivňuje i sociální chování obyvatel. Chodit do zaměstnání stromořadím, alejí nebo parkem pozitivně ovlivňuje motivační naladění člověka a jeho chování. Samotný pohled do zeleně nebo na přírodní prvky zmírňuje negativní vliv pracovního stresu, vede k vyšší vnitřní spokojenosti a k celkově lepším pracovním výkonům v zaměstnání. Lidé bydlící v domovech obklopených zelení jsou subjektivně spokojenější a mají větší duševní odolnost i sílu řešit různé životní problémy.
V řadě měst a obcí nás upoutají příklady okrasy míst a také různé formy zeleně: parky, obory, aleje, stromořadí, zahrady, sady, upravená prostranství či ošetřené památné stromy. Většinu těchto zelených zákoutí vytvořili naši předkové a my se o toto bohatství s větší či menší úctou a péčí staráme. Cítíme se zde velice příjemně, neboť mají svůj GENIUS LOCI, tedy duch místa. Zaujmou nás svojí atmosférou, lidé sem rádi chodí, jsou místem setkání. Vytvoření krásného zákoutí se stromy, květinami, zelení, praménkem vody, pítkem, lavičkou má svůj smysl estetický, ale i společenský a duchovní. Jde o krásu a harmonii, kterou se rozhodneme dát nějaké lokalitě a rozhodnout o tom, že ono místo ožije. GENIUS LOCI je nesen právě takovým počinem člověka, který se rozhodne vybudovat pro sebe i příští generace něco nového, krásného, trvalého.
LES
Lesy jsou nejekologičtější továrnou na světě.
Vědci neustále odkrývají nové a nové zákonitosti a vazby tohoto podivuhodného ekosystému. Les je dokonale fungující provázané společenství rostlin, zvířat, hub a bakterií, spojení organické i anorganické přírody.
Rozdíl mezi jednotlivými stromy a lesem není jen v kvantitě, ale především v kvalitě. Les je kvalitativně výš než jednotlivý strom. Funguje jako zásobárna vody pro člověka, zadržuje dešťovou vodu, aby hned neodtékala a nezpůsobovala záplavy. Lesy představují obrovské rezervoáry vody a prameniště většiny světových řek. V lese se neustále tvoří úrodná půda díky součinnosti všech ekosystémů: houby a bakterie rozkládají spadlé listy, tvoří se humus a z něho vzniká úrodná půda bohatá na živiny. Les díky kořenovému systému stromů zároveň brání erozi půdy. Tlumí vítr a jeho nárazy, vytváří příznivé mikroklima pro všechny své obyvatele; dochází zde k ionizaci vzduchu, která pozitivně ovlivňuje fyzikální stav ovzduší a tím i lidského organismu.
Lesy se podílejí vysokým odparem vody na vzdušné vlhkosti a přispívají k utváření klimatu.
Lesy jsou skutečné plíce Země, protože ročně pohltí více jak 100 miliard tun oxidu uhličitého a vytvoří z něj pro nás životodárný kyslík. Při fotosyntéze – stromy využijí vodu, sluneční záření a vlastní zelené barvivo chlorofyl a z těchto surovin vytvářejí cukry, ze kterých pak tvoří látky, jako jsou celulóza a dřevo, a které dále využívají ke svému růstu. Stromy produkují při fotosyntéze i řadu biologicky účinných látek, které mohou tlumit působení škodlivých bakterií a choroboplodných zárodků a chrání tak stromy před škůdci. Řada těchto látek je účinná i pro člověka a je využívána v medicíně při léčbě nemocí. Říká se, že pralesy jsou světovou lékárnou. O úzkém vztahu kultury a stavu krajiny a zeleně svědčí i to, že z oblastí, kde je zničen les, se pomalu, ale jistě stává poušť. A tam, kde vzniká poušť, zaniká kultura.
KDO MILUJE SVŮJ DOMOV
Kdo miluje svůj domov, touží, aby každé místo u něj doma vynikalo krásou. Krajina naší země je velice bohatá a různorodá: od krasových jeskyň na Berounsku, přes pískovcová skalní města v Českém Ráji, květnaté louky Bílých Karpat, unikátní jihočeskou rybniční soustavu, horské pralesy až po lužní lesy jižní Moravy.
Činnost k ochraně našeho prostředí a tvoření krás je jednou z nejjemnějších známek lidské kultury a je pečetí vzdělanosti národa. Příroda je nejen domovem tisíců živočichů a rostlin, ale i naším domovem, kam se rádi vracíme, kde odpočíváme, nabíráme nové síly, a kde trávíme svůj volný čas. Nejen ochrana a obnova stávajících přírodních krás, ale i úpravy veřejných míst v souladu s přírodou, jsou skvělým dokladem naší vyspělosti.
Stačí zasadit jediný strom a naše krajina a prostředí se stanou bohatšími a krásnějšími.
